PortalGuarani.com
Inicio El Portal El Paraguay Contáctos Seguinos: Facebook - PortalGuarani Twitter - PortalGuarani Twitter - PortalGuarani
MIGUELÁNGEL MEZA

  PERURIMA, 2008 - Teatro de MIGUELÁNGEL MEZA


PERURIMA, 2008 - Teatro de MIGUELÁNGEL MEZA

PERURIMA

Por MIGUELÁNGEL MEZA 

TEATRO MBYKY MBYKY – Versión Bilingüe

Arandura Editorial,

2008 – 187 páginas

 

Dibujo de tapa:

José María Benítez

 

 

**/**

 

A MANERA DE PRÓLOGO

Desde hace muchísimo tiempo, por medio de nuestra literatura, hemos escuchado y ahora también se escriben y se leen, los Kaso Ñemombe'u referentes a "PERU-RIMA". Un personaje que nació en los sueños de la población para reivindicar a los oprimidos. "PERU-RIMA" es astuto, sagaz, agudo, hábil, es un héroe de la literatura popular, sabe fingir muy bien su apariencia de retardado e ingenuo, pero, posee una mente muy privilegiada, que siempre saldrá airosa con los problemas que enfrenta.

El pueblo se personifica en él en los Kaso Ñemombe'u, que son como un mensaje a las autoridades, a los poderosos, a los opulentos, o para aquellos que por medio de la fuerza quieren manejar a su pueblo, para que no se burlen, los hagan de menos o para querer asustarlos, porque llegará el día que podrán estallar contra ellos sus hechos malignos. ¡CUIDADO ENTONCES!

Pero los Kaso Ñemombe'u varían en los dichos en Castellano que llaman Cuento, porque los Cuentos se cuentan por todo el orbe (ejemplo: Caperucita Roja, Pinocho, etc.) y los Kaso Ñemombe'u, como el personaje de "PERU-RIMA", se cuentan solamente en el ámbito de la Cultura Popular Paraguaya. A su progenitor intelectual casi se lo considera un desconocido, pero se dice que es un hijo verdadero de nuestro pueblo.

La pregunta que puede realizarse ahora dice: ¿Qué es lo nuevo que se podrá encontrar en esta tarea? Y la respuesta no se hace esperar: de KASO ÑEMOMBE'U pasó a TEATRO, porque ahora dialogarán dos o más personajes juntos, porque esa es la manera de hacer teatro, ya no será un cuento narrado por el autor, se representará por medio de seres vivos, con sus anhelos y conflictos, y en la lucha le darán origen a sus propias vidas.

Y aquí Miguelángel Meza renueva nuestra literatura, porque por medio del teatro "PERU-RIMA" tendrá que ser representado, y para ese menester, según Calixto Oyuela, hay cuatro elementos fundamentales necesarios:

  • 1°: LA VIDA INTERIOR DEL HOMBRE: Individualmente considerado, sus efectos y pasiones, la manifestación de su carácter y tendencias.
  • 2°: EL CONFLICTO: Engendrado por el antagonismo y la lucha de unas tendencias con otras.
  • 3°: LA ACCIÓN: Que desde que ese conflicto nace y a través de la cual la vida interior únicamente se manifiesta.
  • 4°: EL FIN: Que esa actividad moral persigue, en el que tiene sin cesar puesta la mira por anhelo de triunfo, y que señala el término de la acción, sea por el sacrificio y ruina de una de las aspiraciones en lucha, o por armónica conciliación de las mismas.

Desde luego, el poeta dramático pone en su obra un sello más personal, su estilo, propio y distinto se refleja en ella, y no es ya el intérprete o el eco de la tradición del pueblo, sino que concibe y expone su asunto con criterio individual.

Miguelángel Meza, con este trabajo, valoriza y engrandece más nuestra literatura, a él los agradecimientos por la confianza depositada en mi persona para dar comienzo a esta tarea como "A manera de prólogo".

MODESTO ROMERO CUETO

 

 

**/**

 

 

ÑE'Ẽ ÑEPYRỮRAMO

 

Ymaitereiguivéma ñane ñe'ẽporãhaipyre rupi ñahendu, ha ko'áğa ojehai ha añemoñe'ẽma avei, Káso Ñemombe'u "PERU-RIMA" rehegua. Peteĩ avajepigua'ỹ hekovesỹẽva'ekue tetãnguéra kerayvotýpe, oñemomba'ejevy hağua ñane retãnguéra reko asykue.

"PERU-RIMA" heta mba'e oguereko, ikatypyry (arandu ka'aty) imorombi, ha'eveiterei, ha ojeguereko tekoverusuikoéicha ñe'ẽporãhaipyre tetã mba'épe; oñembotavykuaamíva oimo'ayka hağua heko tavy ha ipituvaha gua'u, áğa iñaputu'ũ omba'apo pya'eitereígui akõinte osẽva tenonde oimeraẽ apañuãigui.

Tetãnguéra oñemoha'ãnga hese umi Káso Ñemombe'úpe, ha upéva ha'e peteĩ ñe'ẽmondo umi mburuvicha, poguasu, imba' eheta térã oñemombaretesévape ğuarã, ani hağua oñembohory, o'apo'i térã oporomondyise gua'u, oğuahétaha peteĩ ára ikatútaha okapu hesekuéra imba'e vai apo. ¡CHÁKE UPÉICHARÕ!

Áğa, umi Káso Ñemombe'u ojoavy umi España ñe'ẽmeguágui oje'éva Cuento, kóva oñemombe'ùgui oparupigua tetãnguérare (techapyrã: Caperucita Roja, Pinocho, ha mba'e) ha Kasokuéra Ñemombe'u, avajepigua'ỹ "PERU-RIMA"-ichaguáva, oñernombe'u paraguái mba'ekuaa reko apytépente, ijapohárape ndojekuaaporãi, áğa oje'e Paraguái ra'yeteha.

Pe porandu ikatúva oje]apo ko'ága he'i: ¿Mba'épa pe ipyahumíva ikatúva ojejuhu ko tembiapópe? Ha mbohovái noñeha'ãrõykái: KÁSO ÑEMOMBE'ÚGUI oñembohasa ÑOHA'ÃNGÁPE-, ko'áğa oñemoñe'ẽtagui mokõi térã hetave tekora'ãha oñondive, upéicha ojejapógui ñoha'ãngápe, ndaha'emo'ãvéima peteĩ mba'e ñemombe'upýva  haihararãnte, oñemoha'ãngáta tapicha añeteguaite rekove rupi, hembipota térã heko asykuéra ndive, ombohovake ha omoañetétava ñembohovái rupi ombo'ypýta hekovekuéraite.

Ha ápe Miguelángel Meza ombopyahujevýta ñane ñe'ẽporãhaipyre, Ñoha'ãnga rupígui "PERU-RIMA" oñemoha' ãngáva' erã, ha upeva' erã oñeikotevẽ irundy mba'ére tekotevẽitereíva:

  • 1ha: KUIMBA'E REKO RYEPY: Ojehechávo ha'eteguivénte, tetia'e, mborayhu ha hembipotakuéra ivai ha iporãva.
  • 2ha: TEMIANDU ÑEMBOHOVÁI: Oñemoñemuña ñembohovái, peteĩ mbarete ambue mbarete ndive.
  • 3ha: TEMBIAPO: Upe tembiapógui hekoveséva, ha upe tembiapo rupínte hekove ryepy ojeikuaaykáva.
  • 4ha:IJAPÝRA: Ko tembiapo tekoporãmbo'e ohupytyséva, opaite ára hesahova'erã hese, ohupyty hağua mba'e porãvante, ha ohechaukáva tembiapo paha, taha'e jehasa'asy ha tapere peteĩva mba'epota ñembohováipe, térã oñembokupytývo hekopeite umi mba'epota.

Añetehápe avei, Haihára Ñoha'ãngapegua, ohechaukava' erã heko  teete iñambuévaavei, ndaha’evéimava tekora' ãha térã tetã ymaguare reko ryapu oujevýva, omoĩngove'ypyjevy ha ahechaukáguiva'erã pe hembiapo ha'e oimo'ãhaichaite.

Miguelángel Meza, ko tembiapópe, ombohepy ha omongakuaave ñane ñe'ẽporãhaipyre, ichupe ğuarã che aguyje chembojeroviávo ko tembiapo ñe'ẽ ñepyrũrãitépe.

MODESTO ROMERO CUETO

 

 

**/**

 

ÍNDICE

 

A MANERA DE PRÓLOGO

CON EL REY

  • 1. DE CUANDO MURIÓ SU MADRE.
  • 2. DE CUANDO CONTESTÓ TRES PREGUNTAS DIFÍCILES
  • 3. DE CUANDO RECUPERÓ TRES LINGOTES DE ORO
  • 4. DE CUANDO FINGIÓ SER PARTERA

CON LOS CURAS.

  • 5. DE CUANDO LE ENGAÑÓ AL CURA LEUTERIO
  • 6. DE CUANDO VENDIÓ LA OLLA DE VIRTUD
  • 7. DE CUANDO SE ANTICIPÓ A LA LLEGADA DEL ESPÍRITU SANTO
  • 8. DE CUANDO LE QUEMÓ COMIDA CALIENTE
  • 9. SOBRE UNA APUESTA DE QUIÉN SOÒABA MEJOR
  • 10. DE CUANDO RELATÓ MEJOR UN PASAJE DE LA BIBLIA

VARIOS.

  • 11. DE CUANDO FUE A ROBAR SANDIA
  • 12. DE CUANDO ACUMULABA EL CALOR DEL SO
  • 13. DE CUANDO FUE CAPATAZ DE PARRALERA
  • 14. DE CUANDO SE HIZO PASAR POR DON OCTUBRE
  • 15. DE CUANDO SE HIZO MÉDICO Y LE AYUDÓ SU COMPADRE: LA MUERTE
  • 16. DE CUANDO SE MURIÓ

 

**/**

 

TECHAUKAHA

ÑE'É ÑEPYRỮRAMO

RRÉI NDIVE

  • 1. ISYMANÓRAMO GUARE
  • 2. MBOHAPY PORANDU REHEGUA
  • 3. MBOHAPY ITAJU AKYTÃ REHEGUA
  • 4. OIKÓRAMO GUARE POROMOMEMBYHÁRARÕ

PA'IKUÉRA NDIVE

  • 5. OMBOTAVÝRAMO GUARE PA'I LEÚPE
  • 6. ÓLLA PAJE REHEGUA
  • 7. OÑEMOTENONDÉRAMO GUARE PYTU MARÁNGATÚRE
  • 8. OHAPÝRAMO GUARE CHUPE TEMBI'U'AKU
  • 9. OHECHAPORÃVÉVA IKÉPEGUA REHEGUA
  • 10. OMOMBE'U KUAAVÉVA LA BÍBLIAPEGUA REHEGUA

AMBUÉVA

  • 11. OHÓRAMO GUARE SANDIA'ÚVO
  • 12. OMBYATÝRAMO GUARE KUARAHY
  • 13. OIKÓRÕ GUARE PARRAL REREKUÁRÕ
  • 14. OIKÓRÕ GUARE KARAI OYTÚRERÕ
  • 15. OIKÓRÕ GUARE POHÃNOHÁRARÕ HA IKOMPÁI: LAMUÉRTE
  • 16. OMANÓRAMO GUARE

 

 

 

 PERURIMÁ

TEATRO MBYKY MBYKY

MIGUELANGEL MEZA

 

 

1. DE CUANDO MURIÓ SU MADRE

(En un acto).

AMBIENTACIÓN:

Zona rural. Árboles. A la derecha: un pozo de brocal no muy alto. A la izquierda, detrás del pozo, cuelga una puerta brillante. A la izquierda, al fondo: una lujosa puerta de palacio.

PERSONAJES:

RELATOR.

PERURIMÁ.

SEÑOR REY.

DOÑA REINA.

 

ABRE TELÓN.

 

RELATOR: (Sentado en la parte frontal. Una única luz, lo ilumina. Se dirige al público). Dicen que cierto día llegó Perurimá a su casa, con deseo de charlar con su madre, que dormía plácidamente en una hamaca. Le habló y no se despertó. Había sido que murió! Se puso a pensar. Perurimá andaba sin dinero ya por largo tiempo. Entonces cargó al hombro el cadáver de su madre y llevó al palacio del Rey (Luces. Baja Relator).

PERURIMÁ: (Entra de derecha, con el cadáver de la madre al hombro, llorando). ¡Mi madre, tan querida! ¡Miren cómo está! (Recuesta el cadáver contra el brocal del pozo y coloca un pedazo de madera, como para sostenerla mal que mal). ¡Demasiado enferma está mi mamá! ¡No quiero que se muera! (Se lamenta).

SEÑOR REY: (Entra de Palacio al encuentro de Perurimá). ¿Qué te pasa Perurimá?

PERURIMÁ: (Se cuelga del cuello del Señor Rey). ¡Por favor, Señor Rey, mi madre está muy enferma! ¿Me podría ayudar a llevar al médico, Señor?

DOÑA REINA: (Entra de Palacio). ¿Qué está pasando?

PERURIMÁ: Miren, Don Rey, Doña Reina, mi madre está muy enferma (Se lamenta de nuevo).

DOÑA REINA: (Corre hacia el cadáver de la madre de Perurimá). ¿Qué te pasa, señora? (Al abrazar el cadáver de la madre de Perurimá, éste cae al pozo). ¡Mamá!...

PERURIMÁ: (Se retira del Señor Rey). ¡Doña Reina! ¡Qué fue lo que hiciste! ¡Mataste a mi madre! ¡Aaayy! (Mira al pozo) ¡Mírenla, la mataste totalmente! Iré a demandarte al Gran Señor. (Al dirigirse hacía la puerta brillante colgada, le retuvo Doña Reina).

DOÑA REINA: (Llora) No te vayas, Perú, por favor.

SEÑOR REY: No te vayas, Perú. ¡Por favor!

DOÑA REINA: No te vayas, Perú.

PERURIMÁ: No hay caso, iré a denunciarte. (Intenta escabullirse hacia la puerta brillante colgada). ¡Le mataste totalmente a mi mamá... !

SEÑOR REY: Te daremos lo que pidas. (A Doña Reina) ¿Verdad?

DOÑA REINA: Te daremos. Te daremos muchísimas cosas.

SEÑOR REY y DOÑA REINA: Te daremos todo lo que pidas. Todo lo que tenemos.

PERURIMÁ: (Llora más tranquilo) Qué podemo remediar más, lo hecho ya está hecho. (Va juntando, amontonando, todo lo que Señor Rey y Doña Reina van sacando del palacio).

SEÑOR REY: He aquí nuestro diamante.

DOÑA REINA: He aquí nuestro oro. (Ruido de metales).

SEÑOR REY: He aquí nuestra plata. (Ruido de metales).

DOÑA REINA: He aquí las mejores ropas.

SEÑOR REY: (Trae tres papeles) He aquí nuestras vacas, con estos documentos, te las damos todas (Se oyen vacas mugiendo).

SEÑOR REY y DOÑA REINA: Y este palacio, con el campo, en donde estamos, también te lo dejamos. (Salen con la mano en la cabeza, por derecha. Se apagan luces).

RELATOR: (Sube y se sienta en la parte frontal. Una única luz lo ilumina. Se dirige al público) Y así, con las manos sobre la cabeza, como quien dice, se fueron el Señor Rey y la Señora Reina. ¿Quedaron pobres, los Reyes? ¡No! Ellos se fueron a su otro palacio, ubicado al otro lado del gran campo. Perurimá quedó inmensamente rico. Mandó sacar el cadáver de su madre del pozo y lo mandó enterrar en un ataúd brillante. Con muchísimo dinero quedó. Y..., se acabó!

 

CIERRA TELÓN.

 

 

1. ISYMANÓRAMO GUARE

(Peteĩ techaukápe.)

 

TENDAREKO:

Okaháre. Yvyra pokã pokã. Akatúa gotyo: yjo'opyre nahembe'y yvatetéiva. Asu gotyo, yjo'o kupévo, osaingo peteĩ okẽ vera. Asu tapykuévo ojekuaavy Karai RRéi róga rokẽ jegua.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE'ÚYA.

PERURIMA.

KARAI RRÉI.

ÑA RRÉINA.

 

OJEI AOGUASU.

 

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oguapy tenondete, tesape hesénte oguejy. Oñe'ẽ ñoha'angarechahakuérape) Peteĩ árape jeko ou Perurima hógape, oñe'ẽ haguãicha isy ndive, ha ojuhu hese kyhápe okehína. Oñe'ẽ chupe, ha ndopáyri. Nimbora'e ¡omanóma! Oñepy'amongeta. Isogue arémaje Peru oikóvo. Upémarõ ohupí isy retekue ha oho heseve Karai RRéi rógape (Hesakãmba techaukaha. Oguejy omba'emombe'úva.)

PERURIMA: (Oike akatúaguio, isy re'ongue ijati'ýre, tasẽ reheve) ¡Ko che sy ahayhuetéva! ¡Mañamina mba'éichapa oĩ hína! (Ombojeko yjo'o rembére ha omoí yvyra pehẽngue ojoko vai vai hagũa.) ¡Hasyetéko ko che sy! ¡Ndaipotaietereiko omano! (Hasẽ soro.)

KARAI RRÉI: (Osẽ hógagui ohugũaitĩ Perurimáme) Mba'éiko ojehu ndéve Perurima...

PERURIMA: (Oñasaingo RRéire.) Karai RRéi, ko chesy ningo hasyete che hegui. lkatu piko ñaipohanoykami chéve...

ÑA RRÉINA: (Osẽ hógagui.) Mba'éiko ko oikopáva!

PERU: Ma'ẽmina, Karai RRéi, Ña RRéina, che sýko hasyete chehegui (Hasẽsorojey.)

ÑA RRÉINA: (Pya'e oho Perurima sy retekue oĩha gotyo.) Mba'e piko pe ojehúva ndéve, kuñakarai. (Oñañuãvo Perurima sype, ho'a chugui yjo'o pyrépe) ¡Cháke!...

PERURIMA: (Ojetyvyro Karai RRéigui) ¡Ña RRéina! ¡Mba'éiko pe rejapóva! ¡Rejukaitéma, Ña RRéina che sype! ¡Aiiii! (Oma'ẽ yjo'o ryepýpe) ¡Ma'ẽmina, rejukaitévoi! Aháta amombe'u Karai Guasúpe. (Ohóvo okẽ osaingóva gotyo ojoko chupe Ña RRéina.)

ÑA RRÉINA: (Hasẽ) Anina rehótei, Peru.

KARAI RRÉI: Anina rehótei, Peru. ¡Ikatúrõ!

ÑA RRÉINA: Anina rehótei, Peru.

PERURIMA: Aháta voínte rodemanda. (Ojehekyise chuguikuéra okẽvera goyo rãicha) Ojukaite voíngo, che Sýpe!

KARAI RRÉI: Rome'ẽta ningo ndéve rejeruréva. (Ña RRéinape) ¿Ajépa?

ÑA RRÉINA: Rome'ẽta. Rome'ẽta ndéve hetaiterei mba'e.

KARAI RRÉI ha ÑA RRÉINA: Rome'ẽmbátako ndéve rejeruréva. Roguerekomíva guive.

PERURIMA: (Hasẽ sogue sogue.) Mba'épio jajapovéta, oikómango oikova'erã. (Ombyaty mbyaty, oguenohẽva guive kotygui Karai RRéi ha Na RRéina.)

KARAI RRÉI: Na'ápe ore itavera.

ÑA RRÉINA: Na'ápe ore itaju. (Oñehendu ipupa.)

KARAI RRÉI: Na'ápe itatĩ. (Oñehendu ipupa.)

ÑA RRÉINA: Na'ápe ao porãita.

KARAI RRÉI: (Ogueru mbohapy kuatia) Na'ápe ore vakaita, ko'ã kuatiápe, rome'ẽmba ndéve. (Oñehendu vakaita rasẽ.)

KARAI RRÉI ha ÑA RRÉINA: Ha kóva ko óga, korapy reheve, ñaĩha, opyta avei ndéve. (Osẽ óhohikuái ipo iñakã ári, akatúa rupi. Ogue tesape.)

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Ojupi ha oguapyjey tenondete. Tesape hesénte oguejy, oñe'ẽ ñoha'angarechahakuérape) Ha péichaje, ipo iñakã ári osé oho Karai RRéi ha Ñá RRéina. Imboriahúpa opytávo hikuái. ¡Nahániri! Ohontehikuái hogaguasu oĩva ñu mboypýripe. Perurima katu opyta kakuaa imba' erepy. Onoheyka isy retekue yjo'ógui ha oñotỹuka te'ongueryru overapávape. Hetaiterei ipirapiré opytávo. Ha... opa.

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

 

 

2. DE CUANDO CONTESTÓ TRES PREGUNTAS DIFÍCILES.

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Zona Rural. Arboles. En el medio: dos sillas. A la izquierda: se ve la puerta de la casa de Perurimá.

 

PERSONAJES:

PERURIMÁ.

SEÑOR REY.

SOLDADO 1.

SOLDADO 2.

ABRE TELÓN.

 

PERURIMA: (Sentado. Como si hablara solo) Y claro! ¡No! Estee... Sí, Sí. (Y así).

SEÑOR REY: (Entra, con Soldado 1 y 2 siguiéndoles, por derecha) ¿Estás ya loco, Peru?

PERURIMÁ: (Se para de un salto) ¿Por qué? ¿Qué te trae por aquí, Señor Rey? Sentate y tomamo tereré.

SEÑOR REY: (Indica a Soldado 1 y 2 que acorralen a Perurimá) No vengo a tomar tereré. Así que tú eres ¡imbécil!, el que te crees un sabio? ¿Que tenés magia? ¡Ahora caíste mal, inútil! (Soldado 1 y 2 están a punto de clavar con sus espadas a Perurimá) Yo te voy a quitar esos humos.

PERURIMÁ: (Parado inmóvil) Yo no decía por mí mismo que soy demasiado sabio.

SEÑOR REY: ¡No quiero saber nada! ¡Te haré tres preguntas y si cualquiera de las tres no sabes, entonces te haré descuartizar!

PERURIMÁ: Señor Rey, yo...

SEÑOR REY: ¡Silencio! Aquí va la primera pregunta: Me tendrás que decir mi valor en dinero.

PERURIMÁ: (Mira al cielo. Alza las cejas. Se aprieta la cabeza). Usté, Señor Rey, veintinueve y medio moneda de plata es su valor. (Soldado 1 y 2 alzan sus espadas en actitud de decapitar a Perurimá).

SEÑOR REY: (Alza la mano, impidiendo la decapitación. Muy enojado). Vio que ya está loco?! Vio que ya está loco?! ¡Yo! Yo que estoy lleno de tesoros, mi ganadería que nadie puede contar todo, y me sales con que veintinueve y medio monedas de plata sea mi valor. ¡No está bien de la cabeza, usted, lunático!

PERURIMÁ: Así es. Veintinueve y medio monedas de plata nomás, Señor Rey.

SEÑOR REY: ¡Y por qué veintinueve y medio monedas de plata nomás, yo, que no hay sobre la faz de la tierra otra persona de igual valor que yo!?

PERURIMÁ: Y por eso, Señor Rey, veintinueve y medio es su valor. Por Jesucristo se pagó treinta monedas de plata y ¿acaso usted será más caro que él?, ¿o pretende alcanzarle?... Eso sí..., sobre la tierra no hay otra persona de mayor valor que usted.

SEÑOR REY: Esteee..., está bien. Pero de esta no te vas a salvar. Aquí va la segunda pregunta: Me tendrás que decir qué ave es el que más alto vuela

PERURIMA: (Mira al cielo. Alza las cejas. Se aprieta la cabeza). Y..., ese es el "Kuarahy memby", hijo del sol, Señor Rey, ese es el ave que más alto vuela.

SEÑOR REY: ¿Vio que es usté un ignorante? ¿Pero qué "Kuarahy memby" ni qué hijo del sol? Esa ave demasiado bajo vuela. Hay muchas aves que vuelan más alto que él. Está el águila, está el cóndor, en fin, ¡hay mucho, te digo!!

PERURIMÁ: "Kuarahy memby" es el que más alto vuela ya dije, Señor Rey.

SEÑOR REY: ¿Y por qué? ¿De dónde? ¿En qué forma?

PERURIMÁ: E. Y solamente el "Kuarahy memby", o sea el hijo del sol, necesita cada mañana subir al cielo para mamar por su madre, el sol. Y ¿qué ave existe que vuela más alto que el sol?

SEÑOR REY: (Se rasca la cabeza). Este..., me estás enredando, indio. Pero esta tercera pregunta no has de saber. ¡Venga acá! (Mostró hacia derecha). ¿Ve aquel mi caballo que está atado allá?

PERURIMÁ: Sí que veo, Señor Rey.

SEÑOR REY: Bien. Aquí va mi tercera pregunta: Me va a decir aquel mi caballo cuántos pelos tiene. Todo su pelaje, uno por uno.

PERURIMÁ: (Mira al cielo. Alza las cejas. Se aprieta la cabeza). Y... aquel caballo, Señor Rey, tiene exactamente, noventa y nueve millones novecientos noventa y nueve mil novecientos noventa y nueve pelos por su piel..

SEÑOR REY: ¡Oh! ¿Cómo vos vas a saber?

PERURIMÁ: Y para eso yo soy sabio.

SEÑOR REY: ¡No! No puede ser que sepas.

PERURIMÁ: E. ¿Y por qué no? Si no me creé, comensá acontar usted mismo el pelaje de tu caballo y encontrará exactamente noventa y nueve millones novecientos noventa y nueve mil novecientos noventa y nueve pelos en el caballo. (Fue a entrar hacia su pieza).

SEÑOR REY: (Queda boquiabierto. Luego a Soldado 1 y 2) Vamos. Vámonos de aquí, muchachos (Empuja a Soldado 1 y 2. Salen por derecha).

PERURIMÁ: (Se sienta). ¡Hasta luego, Señor Rey!...

 

CIERRA TELÓN.

 

2. MBOHAPY PORANDU REHEGUA

(Peteĩ tecñaukápe.)

 

TENDAREKO:

Okaháre. Yvyra pokã pokã. Mbytépe: mokõi guapyha. Asu gotyo: ojekuaa Perurima róga rokẽ.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

PERURIMA.

KARAI RRÉI

TAHACHI 1.

TAHACHI 2.

 

OJEI AOGUASU.

 

PERURIMA: (Oguapy. Oñe'ẽvaicha ha'eño) Hẽẽẽ! ¡Nahániri! Ha... Hẽẽ, upéicha. (Ha umicha.)

KARAI RRÉI: (Ogũahe, Tahachi 1 ha 2 hapykuéri, akatúaguio) Nde tavymapiko, Peru.

PERURIMA: (Opo opu'ã) Mba'éreiko. Mba'e piko ndegueru, Karai RRéi. Eguapypy jaterere.

KARAI RRÉI: (Ohechauka ikuãme Tahachikuérape omongora hagũa Perurimáme) Ndajuivoi atererévo! Ndépio nde tavycho ku aipo nemba'ekuaa gua'úva. Ndepaje pako. ¡Ko'ágã re'avaimireína, ne arruinádo!.

(Tahachi 1 ha 2 oikutúta katuete vaicha Perurimáme)

Che aipe'ava'erã ndehegui ágã nde vyro ryru!

PERURIMA: (Oñembo'y po'imi) Che ningo nda'éi voi chejehe upe che katupyryetereíha.

KARAI RRÉI: ¡Ndaikuaaséi mba'eve! ¡Ajapóta ndéve mbohapy ñeporandu ha peteĩva ndereikuaáirõ, ajapóta sarambi ndehegui!

PERURIMA: Karai RRéi, che ningo...

KARAI RRÉI: ¡Ekirirĩ chéve! Na'ápe oho tenondegua porandu: Reikuaáta chéve, mboypa che cherepy.

PERURIMA: (Oma'ẽ yvate. Ojetyvyta rupi. Ojopy iñakã.) Ndéko hína, Karai RRéi, veintinueve'imédio moneda de plata hína pe nde repy. (Ohupi kytĩha Tahachi 1 ha 2 oñakã'o hagũáicha Perurimáme.)

KARAIRRÉI: (Ohupi ipo, ojokóvo ñeñakã'o. Ipochyeterei.) Ehechápa pe nde tarovamaha nde tavyrõ ¡Ché! Cherenyhẽva mba'erepýgui, che rymbakuéra

ndereipapakuaapamo'ãiva, piko veintinueve'imédio moneda de plátante cherepyta. Nereĩporãĩngo nde.

PERURIMA: Upéicha. Veintinueve'imédionte, Karai RRéi.

KARAI RRÉI: ¡Mba'éreiko veitinueve'imédio monéda de plata tante, che, ndaipóriva ko yvy apére ambue cheichagua!

PERURIMA: Ha upevare katu, Karai RRéi, veintinueve'imédio moneda de plata hína pe nderepy. Ñandejárare ojehepyme'ẽva'ekue tréita monéda de plata ha piko nde nderepyvéta chugui, térã rehypytýta vaicha piko ndéve chupe... Ha katu... ambue tapicha ndaipóri hepyvéva ndehegui ko yvy apére.

KARAI RRÉI: Hẽẽ..., oĩporã. Ha katu kóvagui neresẽichéne. Na'ápe oho porandu mokõiha: Reikuaáta chéve mávapa pe guyra oveve yvatevéva.

PERURIMA: (Oma'ẽ yvate. Ojetyvyta rupi. Ojopy iñakã) Ha..., upévako hína "Kuarahy Memby", Karai RRéi, upéva ha'e pe guyra oveve yvatevéva.

KARAI RRÉI: Hechápa pe ndetavyha. Mba'e "Kuarahy Memby" katu piko oveve yvatevéta. Karape rasa ningo upéva oveve. Heta ningo oĩ guyra oveve yvatevéva chugui; oĩ ágila, oĩ kóndor, na'umbre, ¡heta ha'e ningo ndéve!

PERURIMA: "Kuarahy Memby" hína upe oveve yvatevéva ha'e ningo ndéve, Karai RRéi.

KARAI RRÉI: Ha mba'ére. Moõgui. Mba'eichakuére.

PERURIMA: E. Ha "Kuarahy Memby" mantengo, pyhareve jave,

ohokatuetemanteva'erã isy rendápe ojupi okambu hagũa.. Ha mava piko oime oveve yvateveva'erã kuarahýgui.

KARAI RRÉI: (Oñakãpire'ỹi.) Hẽẽ..., chekupyjokuapa nde te'ỹi, oĩ porã. Hakatu ko mbohapyha porandu ndereikuaaichéne. ¡Ápe eju! (Ohechauka akatúagotyo.) Rehechápa amo che rymba kavaju oñeñapytĩva amo.

PERURIMA: Ahecha, Karai RRéi.

KARAI RRÉI: Néi. Na'ápe oho porandu mbohapyha: Eréta chéve amo che rymba kavajúpa mboy hague. Oĩ haguéicha hague peteĩteĩ.

PERURIMA: (Oma'ẽ yvate. Ojetyvyta rupi. Ojopy iñakã.) Ha..., amóva amo kavaju ningo, Karai RRéi, oguereko kavalete, noventainuevemillonenovesientonoventainuevemilnnovecientonoventainuéve tague ipirére.

KARAI RRÉI: ¡O! ¡Mba'éicha nde reikuaáta!

PERURIMA: Ha chéngo upévarã chemba'ekuaa.

KARAI RRÉI: ¡Nahániri! Ndaikatúi reikuaávo...

PERURIMA: E. Ha mba'égui piko. Ndachegueroviáirõna eñemoĩ eipapa ndete voi nerymba kavaju rague ha rejuhúta noventainuevemillonenovesientonoventa-inuevemilnnovecientonoventainuéve tague nde kavajúre. (Oho oike ikotyvo.)

KARAI RRÉI: (Ijurujái opytávo. Upéi Tahachi 1 ha 2me) Jaha. Jaha ko'águi, peẽ mitã. (Omyañaña Tahachi 1 ha 2me, ogueraha. Osẽhikuái akatúa rupi.)

PERURIMA: (Oguapy.) ¡Jajuechajey peve, Karai RRéi!...

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

 

5. DE CUANDO LE ENGAÑÓ AL CURA LEUTERIO

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Camino rural. Árboles.

 

PERSONAJES:

RELATOR.

PERURIMÁ.

CURA LEUTERIO.

 

 

ABRE TELÓN.

 

RELATOR: (Sentado sobre el tablado, en medio, frente. Una única luz lo ilumina. Se dirige al público:) Dicen que le contaron al Cura Leuterio, que Perurimá, de todos se burlaba y...

VOZ EN OFF: (Fuerte). ¡Por mí no se ha de burlar! ¡A mí no me va a engañar ese individuo! ¡Díganle que se haga encontrar para que vean! (Se ilumina escenario).

RELATOR. ...dicen que le fueron a contar a Perurimá, lo que dijo el Cura Leuterio. Y, uno de esos días... (Entra Perurimá, por izquierda.) se iban a encontrar en el camino... (Baja).

PERURIMÁ: (Pone la mano como visera y mira a lo lejos). Pero... aquel que viene ha de ser el tal Cura Leuterio.

(Se apagan luces, quedando una leve claridad. Se baja el pantalón y se sienta a cagar bien grande, con esfuerzo. Se sube el pantalón. Se saca el sombrero con el que tapa su cagada, y queda atajando con mucho cuidado. Se encienden luces).

CURA LEUTERIO: (Entra por derecha. Ve a Perurimá). ¡E! ¿Qué está haciendo ahí, hijo mío?

PERURIMÁ: Venga rápido, Padre, y ayudame. Hace rato que estoy apretando esta perdiz bajo mi sombrero y no estoy pudiendo agarrar. No quiero que vuele de mi.

(Se acerca el Cura Leuterio. Y al aflojar Perurimá un costado del sombrero, alzando un poco, el Cura Leuterio manotea bajo el sombrero con las dos manos. Perurimá corre, sombrero en mano. Sale por izquierda).

CURA LEUTERIO: (Sacude violentamente las manos, y ahí golpea por un árbol, sin ver, y a causa del dolor, sin darse cuenta, se lleva la mano a la boca. Muy enojado, vomita). ¡Así que tú eres el tal Perurimá! ¡Hijo del Diablo! (Sube Relator).

RELATOR: (Cerrándose el telón). ¡Terminó! (Se apagan luces).

 

CIERRA TELÓN.

 

 

5. OMBOTAVÝRAMO GUARE PA'I LEÚPE

(Peteĩ techaukápe).

 

TENDAREKO:

Tape okaha. Yvyra pokã pokã.

 

OMBA'ÁPOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE'ÚVA.

PERURIMA.

PA'I LEU.

 

 

OJEI AOGUASU.

 

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oguapy techaukaha ári, mbytépe, tenondete. Tesape hesénte oguejy. Oñe'ẽñoha'ãngarechahakuérape:) Oñemombe'úje Pa'i Leúpe, Perurima, ojuhúva guivére oñembohoryha ha...

OÑEHENDU ÑE'E: (Hatã). ¡Che rehe noñembohoryichéne! ¡Chéve nachembotavyichéne aipóva! ¡Peje chupe tojejuhuka chéve pehecha hagũa! (Hesakãmba techaukaha).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: ...ojehóje oje'e Perurimáme, Pa'i Leu he'iva'ekue. Ha, upéinte peteĩ ko'ẽme... (Oike Perurima, asúguio.) oñugũaitĩtahikuái... (Oguejy).

PERURIMA: (Omoĩ ipo hesa ári ha oma'ẽ mombyry). E... Amoite oúva ningo oiméta hína aipo Pa'i Leu.

(Oguepa nunga tesapeha. Ombosyryry ikasõ ha oguapy oña'ã, ha okaka tuichaporã. Omondejey ikasõ. Oipe'a isombréro ha oñemoĩ omo'ã pype hekaka, ha ojoko upépe. Hendypajey tesapeha).

PA'I LEU: (Oike akatúaguio. Hesaho Perurimáre) ¡E! Mba'éiko rejapohína upépe, che hijo.

PERURIMA: Pya'éna eju, Pa'i, che pytyvõmi. Aje'ietéma ningo ko ynambu ajopy che sombrero guýpe ha ndaikatúi ajapyhy'aína. Ndaipotái ningo oveve che hegui.

(Oñemboja Pa'i Leu. Ha omboguy'imívo Perurima isombréro, Pa'i Leu ipojái, ipo mokiõivépe, iguýpe. Oñani Perurima, isombréro ipópe. Osẽ asu gotyo).

PA'I LEU: (Oityvyro'atã ipo, ha upépe ombota peteĩ yvyráre, ohecha'ỹre, ha hasyetereígui chupe, oñeñandu'ỹre, ogueraha ipo ijurúpe. Pochyeterei reheve, ogũe'ẽ). ¡Ndéiko ha'e aipo Perurima! ¡Ne aña rymba! (Ojupi Omba'emombe'úva).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oñembotykuévo aoguasu). ¡Opa! (Ogue tesapeha).

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

 

6. DE CUANDO VENDIÓ LA OLLA DE VIRTUD

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Zona rural. Camino curvado, arenoso. Árboles. Un pequeño grupo de arbustos. Pleno verano.

 

PERSONAJES:

RELATOR.

PERURIMÁ.

CURA DE LA CRUZ.

 

 

ABRE TELÓN.

 

(De derecha, de detrás del telón, sale una mano con un cartel en lo alto, con el escrito: "Domingo"; y haciendo girar se lee: "Arateĩ " y desaparece. Se oye campanadas como de iglesia, a la derecha).

PERURIMÁ: (Entra por derecha. Trae cara de tragedia. Camina desganado. Para. Saca los bolsillos afuera. Los mira con tristeza y los vuelve a su lugar. Se aprieta la barriga. Mira de un lado a otro. Sale por izquierda. Decrecen luces, semejando atardecer. De nuevo entra por izquierda. Efectúa los mismos gestos, indicando su extremada pobreza. Sale por derecha. Se apagan luces. Chillidos de búho. A lo lejos canta un gallo. Cantan con insistencia los gallos. Acrecen luces, indicando amanecer. En derecha, de detrás del telón, sale una mano con un cartel en lo alto, con el escrito: "lunes"; y haciendo girar se lee: "Arakõi", y desaparece.

PERURIMÁ: (Entra por derecha). Me está matando esta pobreza. (Se sienta a descansar). No sé qué puedo hacer. Mi ombligo está tocando a mi espinazo, ¡que bárbaro! (Se oye una campanada por derecha. Bruscamente se pone de pie). ¡Ya está! (Rápidamente sale por derecha. Se oye ruido de ollas y platos. Entra de nuevo por derecha. Trae una pequeña olla, cuchara, recipiente con agua, cebolla, sal, canto rodado, y una pequeña tabla). Bueno, hagamos una comida (Acomoda las cosas que trajo, como en una cocina, en el camino, donde abunda más la arena. Sale rápidamente por izquierda. Se oye quebrar de leñas. Entra por izquierda, con leña. Mira a ambos lados del camino, y va detrás del grupo de arbusto a hacer fuego. Vuelve a la improvisada cocina, amontona arena y la ahueca en medio. Alza encima la ollita. Corta la cebolla y prepara la comida. De vez en cuando va a soplar el fuego. Calcula la hora mirando al sol a cada rato. Mira a ambos lados del camino de vez en cuando. Mientras suceden estas cosas, dice chistes sobre pobreza, riéndose de sí mismo. Lleva su ollita sobre el fuego. Aviva el fuego. Mira al sol y aviva el fuego con mayor rapidez. Mira lo más lejos posible a la derecha. Es como si viera a lo lejos a alguien venir. Sonríe). ¡Aquel ya es! (Se refrota las manos. Da saltitos. Saca sus bolsillos y los vuelve a su lugar. Abulta los bolsillos con las manos. Rápidamente traslada algunas brasas al hueco de arena y las cubre con fina capa de la misma arena.

Va a esconder los tizones. Trae la ollita sobre la arena. Se sienta a mirar el caminito hacia derecha. Simula estar relamiéndose. Se frota la barriga y los bolsillos. Por derecha se oyen pisadas de caballo acercándose. Para el ruido de pisadas de caballo).

VOZ DEL CURA DE LA CRUZ: (Se oye afuera). ¿Qué está haciendo ahí, Perurimá? (Se oye que azota al caballo). ¡Vamos! (Se oye que se encabrita el caballo. Golpea con las patas la tierra, temeroso).

PERURIMÁ: Voy a almorzar, Padre. Ven a almorzar conmigo. Ya es muy tarde. (Remueve la comida con la cuchara).

VOZ DEL CURA DE LA CRUZ: No quiere caminar mi caballo. Esperame que lo ataré por aquí y me voy.

PERURIMÁ: Bueno.

CURA DE LA CRUZ: (Entra con una bolsa de víveres, llena de monedas, al hombro) ¡E! ¿Pero qué comida vas a poder hacer sin fuego?

PERURIMÁ: ¡Eeee!... ¿Y por qué no vienes a mirar entonces? (Destapa la ollita).

CURA DE LA CRUZ: (Se asusta). ¡Dios mío! ¿Cómo puede estar hirviendo sin fuego, Perú?

PERURIMÁ: Esta es mi olía de virtud; que mezquino mucho. No necesita de fuego para hervir. Sentate y comamos.

CURA DE LA CRUZ: ¡Esperá! Hablemos, Perurimá. Dámena esta tu olla de virtud, no sé qué..., olla mágica o algo así. Te daré dinero, la cantidad que quieras.

PERURIMÁ: ¡O! ¡Nada de eso! De ninguna forma daría mi olla de virtud.

CURA DE LA CRUZ: Peru, hijo mío, necesito demasiado de esa olla de virtud. Yo viajo a lugares distantes y me sería de mucha utilidad.

PERURIMÁ: Esta olla, Padre, demasiado caro compré y no puedo vender por pequeñeces.

PADRE DE LA CRUZ: Tomá esta bolsa llena de monedas de oro, que ayer en la gran misa anual colecté, Perurimá. (Insiste que Perurimá tome la bolsa).

PERURIMÁ: Me ponés en aprieto, Padre. ¿Acaso las monedas no son de Dios?

CURA DE LA CRUZ: No, yo las llevaba a depositar al Banco.

PERURIMÁ: No sé qué decirte, Padre.

CURA DE LA CRUZ: Para qué alargar, Perurimá: Te daré también ese mi caballo, que dicho sea de paso, es muy veloz; llevate así como está.

PERURIMÁ: Y bueno, Padre, ya que insiste. (Se levanta, y con la bolsa de víveres llena de monedas sale por derecha. Se oye al caballo que intenta evitar ser montado).

CURA DE LA CRUZ: ¡Qué bueno! ¡Esto me será de mucho provecho! (Da saltitos de puro contento. No sabe qué hacer de tanta alegría).

(Se apagan luces. Se oye galopada de caballo cruzando el escenario hacia la izquierda. Se encienden luces).

CURA DE LA CRUZ: ¡Quédate y almorcemos, Perurimá!

VOZ DE PERURIMÁ: (Se oye alejándose por izquierda). ¡No, Padreee! ¡Yo ya estoy muy satisfecho!... (Se oye galopada de caballo, decreciendo, hasta el silencio).

PADRE DE LA CRUZ: ¡Ha!... (Al meter la cuchara en la olla.. :)

 

CIERRA TELÓN.

 

 

6. ÓLLA PAJE REHEGUA

(Peteĩ téchaukápe).

 

TENDAREKO:

Okaháre. Tape karẽ nunga, ijyvyku'iporãva. Yvyra pokã pokã. Peteĩ ñanandy'i. Ára haku.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE ÚVA.

PERURIMA.

PA'I LAKU.

 

OJEI AOGUASU.

 

(Akatúaguio, aoguasu kupégui osẽ peteĩ po ojokóva yvate kuatia atã ojehaíva hese: "Arateĩ"; ha upéi ombojere ha ojehecha hese jehai: " Domingo" ha upéi okañyjey. Oñehendu itapu hyapúrõ Tupãópe vaicha, akatúa gotyo).

PERURIMA: (Oike akatúaguio. Ndahovaporãi. Oguata mbeguekatuvai. Opyta. Onohẽ ivoko'i okápe. Omañañembyasy hesekuéra ha omoingejey. Ojopy hye. Omaña ágotyo pégotyo. Osẽ asu gotyo. Oguemiẽ tesapeha, ka'arueterõguáicha. Oikejey asúguio. Ojapojey ojapomava'ekuevoi, isoguetereiramoguáicha. Osẽjey akatúa gotyo. Ogue tesapeha. Oñe'ẽ urukure'a. Mombyrývaicha osapukái kupyju. Osapukái py'ỹive kupyju. Tesape imbareteve, ko'ẽmbaramoguáicha. Akatúaguio, aoguasu kupéguio, osẽ peteĩ po ojokóva yvate kuatia atã ojehaíva hese: "Arakõi"; ha upéi ombojere ha ojehecha hese jehai: "Lunes", ha upéi okañyjey).

PERURIMA: (Oike akatúaguio). Che jukátama ko sogue. (Oguapy opytu'u). Mba'e ahẽmbo ikatu ajapo. Che puru'ã ojapotáma che epinásore, ¡nde bárbaro! (Oñehendu peteĩ itapu ryapu akatúa gotyo. Opo opu'ã). ¡Amóntema! (Pya'e osẽ akatúa gotyo. Oñehendu japepo ha tembiporu pararã. Oikejey akatúaguio. Ogueru peteĩ japepo'i, kũimbe, y ryru, sevói, juky, ita apu'a morotĩ, yvyrape'i). Ñatembi'u apo mba'éna. (Ombogúejy oguerúva guive ha omohendaporã, ha'eramoguáicha kosináme, tape yvyku'i porãvehápe. Osẽ pya'e asu gotyo. Oñehendu jepe'a oñemopẽramo guáicha. Oikejey asúguio, jepe'a reheve. Oma'ẽ ma'ẽ tape jovaive gotyo, ha oho ñanandy'i kupépe nunga ojatapy. Oujey tape yvyku'i porãvehápe ombo'yvate'i yvyku'i ha ombokua mbytépe. Ohupi hi'ári japepo'i. Oñepyrũ ombo'i sevói ha ojápo tembi'urã. Ohójepi oipeju hata. Oma'ẽjepi kuarahýre. Oma'ẽjepi tapére mokõive henda gotyo. Oiko aja pukukue ko'ã mba'e, he'íjepi pokã mimi pukarã, sogue rehegua, oimeraẽva mba'e, Ogueraha ijapepo'i tata ári. Oipeju tata. Oma'ẽ kuarahyre ha oipeju pya'éve. Oñepyta'ãta'ãjepi omaña akatáa gotyo. Ha'ete ohecháva mombyryete oĩha oúva. Opukavy). ¡Amóa ha'éma! (Ojepokyty kyty. Opopo'i. Onohẽ ivoko'i, omoingejey. Ombovu ikasõ voko ipópe. Pya'e Ogueru tatapýĩ, yvyku' i ombyatýra pyko'ẽhaguépe ha omo'ã pererĩmi yvyku'ípe. Oho omokañymba hata'ykuéra. Ogueru ijapepo yvyku'i ári. Oguapy oma'ẽ tape po'íre, akatúavo. Oñekũmberéi gua'u. Ojopy jopy hye ha ivoko'i. Akatúaguio oñehendu kavaju guata oñemo'agũíva. Opyta kavaju guata ryapu).

PA'I LÁKU ÑE’E: (oñehendu oka gotyo). Mba'e piko Peru rejapohína upépe. (oñehendu oinupã ikavaju). ¡Jahápy! (Oñemohatã ikavaju. Oyvynupã nupã, okyhyjégui vaicha, pe mymba).

PERURIMA: Péina aportijuta'aína, Pa'i. Ejúpy jakaru chendive. Asajetereíma ningo. (Oipyvu pyvu kuimbépe ijapepo'i).

PA'I LAKU: (oñehendu iñe'ẽ oka gotyo) Ndoguataséi ningo chéve che renda. Taguejy tañapytĩ ko'ápe ha aháma!

PERURIMA: Néĩ.

PA'I LAKU: (Oike, voko revi jovái ijati'ýre, opararãmbáva pirapirégui). E! Mba'e tembi'u piko nde rejapóta tata'ỹre.

PERURIMA: ¡Eee!... Ha ejána emaña upéicharõ. (Omo'ã'o ijapepo'i).

PA'I LAKU: (Oñemondýi). ¡Ndesapatúre! ¿Mba'eichakuéiko péva opupuhína tata'ỹre, Peru?

PERURIMA: Kóvako hína che japepo paje, olla de virtu oje'eha; che rakate'ỹ hese. Noikotevẽi tatáre opupu hagũa. Eguapýpy jakaru.

PA'I LAKU: ¡Eha'arõmína! Ñañe'ẽna, Peru. Eme'ẽna chéve ko nde olla paje…, japepo de virtu mba'émbo. Ame'ẽtango ndéve viru, reipotaháicha.

PERURIMA: ¡O! Ndaipóri upéa he'i ikasõ'ỹva. Name'ẽmo'ái che japepo paje.

PA'I LAKU: Peru, che hijo, aipotaitereíko nde japepo paje. Chéngo mombyrymbyry aha ha ouporãitereíta chéve kóva.

PERURIMA: Chéngo, Pa'i, hepyeterei kóva ajoguava'ekue ha ndaikatúi peicha péichante ame'ẽvo.

PA'I LAKU: Na'ápe ko voko revi jovái renyhẽ viru itajúva, kuehe ñembo'eguasuhápe ambyatyva'ekue, Peru. (Ojopy jopy Perurimáre).

PERURIMA: Che jopyvaietéiko, ndé. Pévaiko ndaha'éi Ñandejára mba'e.

PA'I LAKU: Nahániri, Báncope aguerahata'aínakuri.

PERURIMA: Ndaikuaái upe ha'eva'erã ndéve, Pa'i.

PA'I LAKU: Ma'erã ñambopukúta, Peru: Ame'ẽtá ndéve avei amo che renda, kavaju iñakuãvako hína amóva, eraha pe oĩhaichaite.

PERURIMA: Néĩ mba'éna, Pa'i, pe reipotaitereírõ. (Opu'ã, voko reví jovái ipópe osẽ akatúa gotyo.Oñehendu kavaju opytase'ỹva).

PA'I LAKU: ¡Che rrikoite! ¡Kóvango chemoĩrũporãitereíta. (Ovy'a, opopo'ipa. Ndoikuaái mba'épa ojapóta vy'águi).

(Oguepaite tesapehakuéra. Oñehendu kavaju oñaniramoguáicha ha ohasa techaukaha ári rupi asu gotyo. Hendyjey tesapeha).

PA'I AKU: ¡Nderepytamo'ãi piko jakaru, Peru!

PERURIMA ÑE'E: (Oñehendu ohokuévoma asu gotyo). ¡Nahááániri, Pa'iii! ¡Che ryvataitereíma ché!...

(Oñehéndu kavaju oñaníva ohóvo, upéi kangyve, okirirĩ meve).

PA'I LAKU: ¡Haaa!... (Omopo'ẽvo kũimbe japepo'ípe...)

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

7. DE CUANDO SE ANTICIPÓ A LA LLEGADA DEL ESPIRITU SANTO

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Zona rural. Árboles. A izquierda: Un techo, debajo una mesa y cuatro sillas, alrededor.

 

PERSONAJES:

CURA LEUTERIO.

CURA TIBURCIO.

CURA DE LA CRUZ.

PERURIMÁ.

 

ABRE TELÓN.

 

CURA LEUTERIO: (Entra por izquierda, con una bandeja en las manos y un trozo grande de carne asada, encima: Se sienta en la silla del lado izquierdo). ¡Vengan ya, Padres, y comamos!

CURA DE LA CRUZ: (Entra por izquierda, con una bandeja en las manos y un trozo grande de carne asada, encima: Se sienta en la silla del lado derecho) ¡Qué rico será este asado! ¡Venga ya, Padre Tiburcio!

CURA TIBURCIO: (Entra por izquierda, con una bandeja en las manos y un trozo grande de carne asada, encima. Se sienta en la silla del fondo). Debemos rezar y a comer.

CURA DE LA CRUZ: Bueno.

CURA LEUTERIO: (Alza la cabeza y mira a derecha). ¡Esperen! Allá a lo lejos está viniendo Perurimá. Qué les parece si le llamamos y nos burlamos esta vez nosotros de él.

CURA DE LA CRUZ Y CURA TIBURCIO: ¡Correcto! (Se acercan y secretean. Luego el Padre Leuterio va a traer una bandeja vacía, para Perurimá).

CURA LEUTERIO: ¡Perurimá, hijo mío, ven a acompañarnos: a comer con nosotros!...

PERURIMÁ: (Entra por derecha). Cómo están, lo señore Padre. Buen provecho.

CURA LEUTERIO, CURA DE LA CRUZ y CURA TIBURCIO: Bien, bien, bien...

PERURIMÁ: (Se sienta). Qué buena se me presenta la ocasión, a la hora he llegado.

CURA LEUTERIO: Bendigamos la comida y, a comer. (Hace ojitos al Padre Tiburcio).

PERURIMÁ: (Inclina la cabeza) Mnn!

CURA TIBURCIO: (Se levanta, mira al cielo y se toca la frente). En el nombre del Padre... (Se sienta, alza su asado y al comenzar a comer, hace ojito al Padre de la Cruz).

CURA DE LA CRUZ: (Se levanta, mira al cielo y se toca la barriga) y del Hijo... (Se sienta, alza su asado y al comenzar a comer, hace ojito al Padre Leuterio).

CURA LEUTERIO: (Se levanta, y al mirar al cielo, Perurimá manotea su asado). ...y del Es...

PERURIMÁ: (Rápidamente se levanta. Gira hacia el público). ¡Antes que llegue el Espíritu Santo, yo me comeré esto!... (Sale corriendo por derecha).

CURA DE LA CRUZ y CURA TIBURCIO: (A medio levantarse, quedan boquiabiertos). ¡Dios mío!

CURA LEUTERIO: (Enojadísimo). ¡Pero, será posible! ¡Este mierda!..

 

CIERRA TELÓN.

 

 

7. OÑEMOTENONDÉRAMO GUARE PYTU MARÃNGATÚRE

(Peteĩ techaukápe).

 

TENDAREKO:

Okaháre. Yvyra pokã pokã. Ogaguy, iguýpe oĩ peteĩ mesa ha irundy apyka ijerére.

 

OMBA'APOHA'ANGÁVA:

PA'I LEU.

PA'I TIVU.

PA'I LAKU.

PERURIMA.

 

OJEI AOGUASU.

 

PA'I LEU: (Oike asúguio, so'o ka'ẽ tuicháva ña'ẽmbépe reheve: Oguapy apyka asu gotyogua ári). ¡Pejúpy, Pa'i, jakaru!

PA'I LAKU: (Oike asúguio, so'o ka'ẽ'ña'ẽmbépe reheve: Oguapy apyka akatúa gotyogua ári) ¡Hetereitango hina kóva! ¡Ejúpy, Pa'i Tivu!

PA'I TIVU: (Oike asúguio, so'o ka'ẽ tuicháva ña'ẽmbépe reheve: Oguapy apyka hugua gotyogua ári). Ñañembo'eva'erãmo'ã ningo ha ñañepyrũ ¡ja'u!

PA'I LÁKU : Néi.

PA'ILEU: (Ojajuvyso, omaña akatúa gotyo). ¡Peha'ãrõmi! Na'amoite ou Perurima. Mba'épa peje ñahenóirõ ha ñañembohorymi hese ñandehaitéma.

PA'I LAKU ha PA'I TIVU: ¡Oima! (Oñemo'agũi hikuái ha oñe'ẽ'ñemi. Upéi pya'eporã opu'ã Pa'i Leu oho ogueru peteĩ'ña'ẽmbe nandi, Perurimáme gũarãicha).

PA'I LEU: ¡Perurimaaa, che hijo, ejúpy ore moirũ: jakaru orendive!...

PERURIMA: (Oike akatúaguio). Mba'éichapa pende asajemi, lo Pa'ikuéra.

PA'I LÁKU, PA'I LEU ha PA'I TIVU: Iporã, iporã, iporä

PERURIMA: (Oguapy). Ajéiko che rovasa porãite ra'e. Ha'etépe agũahẽ.

PA'I LEU: Jahovasa katu ha jakaru. (Osavi Pa'i Tivúpe).

PERURIMA: (Itĩndy) Mmm!

PA'I TIVU: (Opu'ã, omaña yvágare ha opoko isyváre). Túva Marãngatu rérape... (Oguapy, ohupi iso'o ha oñepyrũ ho'úvo, osavi Pa'i Lakúpe).

PA'I LAKU: (Opu'ã, omaña yvágare ha opoko hyére) ...Ta'yra marãngatu rérape... (Oguapy, ohupi iso'o ha oñepyrũ ho'úvo, osavi Pa'i Leúpe).

PA'I LEU: (Opu'ã, omaña yvágare jave, Perurima ipojai iso'óre). ...ha Pytu...

PERURIMÁ: (Pya'e opu'ã. Ojere ñoha'ãngarechahakuéra oĩha gotyo). ¡Ogũahẽ mboyve Pytu Marãngatu, ta'u katu che kóva!... (Oñani, osẽ akatúa gotyo).

PA'I LAKU ha PA'I TIVU: (Opu'ã nunga ha ijurujái opytávo). ¡Ndeee!

PA'I LEU: (Ipochyeterei). ¡Es posíule! ¡Ko añarakóoopeguare!...

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

11. DE CUANDO FUE A ROBAR SANDÍA

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

De noche. Luz de luna. Algunas nubes. Al fondo: Grandes árboles. Costado derecho: Malezales, y un caminito, desde el frente hasta el fondo. Del caminito a izquierda: Un cercado protegiendo el cultivo de sandía. Al costado izquierdo y centro: Grandes sandías diseminadas en la plantación. Hace frío.

 

PERSONAJES:

RELATOR.

DON CHORÉ.

PERURIMÁ.

SONSORIMÁ.

 

ABRE TELÓN.

 

RELATOR: (Sentado en la parte frontal. Una única luz lo ilumina. Se dirige al público:). Es rica la sandía. La verdad que, de vez en cuando, es emocionante ir a comer sandía, en chacra ajena. Pero cuando la cosa es demasiado a menudo, ya no le causa gracia al dueño. Don Choré tiene su plantación de sandía al costado de un caminito muy transitado, y ya que se le robaba tanta sandía... (Entra de derecha Don Choré, viste poncho y con una escopeta en mano)... suele venir por la noche a dar una vuelta. A veces queda dormido en su puesto de guardia, pero, siempre antes del amanecer, vuelve a su casa. (Se apaga luz. Baja Relator).

DON CHORÉ: (Da vueltas como cuidando la chacra. Toca, de vez en cuando las sandias. Mira alrededor, como buscando ladrones). Quisiera que aparezca el robador de mi sandía. Le he de enviar un mensaje de hierro. (Se retuerce, se despereza. Bosteza. Va al fondo, a la izquierda. Queda parado mirando, luego se sienta. Y finalmente se acurruca y queda dormido).

PERURIMÁ: (Entra por derecha frente, por caminito: Trae puesto un poncho. Observa sigiloso hacia la chacra. Entra Sonsorimá por derecha fondo, rengueando). Aquel es Sonso. (A Sonso:). No te asuste, hermanito. Soy yo nomás. (Procura hablar en voz baja). Yo, Perurimá.

SONSORIMÁ: (En voz alta) ¡A dónde te vas!

PERURIMÁ: ¡Shiii! Hablá más despacio. Estoy viniendo a llevar sandía de la chacra de Don Choré. Ayudame para llevar bien mucho.

SONSORIMÁ: ¿Qué voy a hacer yo, si estoy todo enfermo?

PERURIMÁ: No te preocupes por eso, yo te ayudaré. Sentate aquí a esperarme, y agachate; que yo traeré aquí la sandía, y cuando juntemos mucho, vamos a poner en mi poncho para llevar. Esteee... si de repente... aparece el dueño de la chacra, no podré quedarme a ayudarte; si eso pasa, correré rápidamente hacia aquí, y al pasar el cerco, saltá nomá por mi lomo y te llevaré corriendo a casa.

SONSORIMÁ: Está bien.

PERURIMÁ: (Entra a la chacra y empieza a golpear con los dedos las sandías, arranca uno y lleva adonde Sonsorimá le espera. Luego de acarrear cuatro, arranca una sandía redondita). Esta pequeña y sabrosa sandiacita, no hay caso, me sentaré a comer, y luego arrancar una más, para luego irnos en casa. (Busca algún objeto duro para poder quebrar la sandía). Me gustaría encontrar un termitero para poder quebrar esto. E. . . (Mira en dirección a Don Choré). Allá hay uno. (Bien despacio se acerca y con fuerza golpea con la sandía la cabeza de Don Choré).

DON CHORÉ: (Salta. Grita. Con el susto lanza su escopeta al suelo). ¡Aaaah! ¡Aaah! (Corre hacia donde aguarda Sonsorimá).

PERURIMÁ: (Se cae. Se levanta. Y con el susto corre hacia fondo). ¡El fantasma de la sandía! (Sale).

DON CHORÉ: ¡Aaaah! ¡Aaaah! (Al pasar el cerco, tropieza, cerca de Sonsorimá).

SONSORIMÁ: (Salta a la espalda de Don Choré). ¡Vamos, hermano!

DON CHORÉ: ¡Aaaah! ¡Aaaah! (Se cae y se levanta, con Sonsorimá a la espalda. Sale por lateral derecha. Ruidos de caídas. Sube Relator. Una única luz lo ilumina).

RELATOR: Dicen que a causa de este suceso enloqueció Don Choré. Dicen que hasta ahora está loco en el manicomio, en la calle Luna. (Empieza a cerrar telón lentamente). Y cosas así acontecen si visitamos chacra ajena. Se acabó. (Retrocede tras el telón).

 

CIERRA TELÓN.

 

 

 

11. OHÓRAMO GUARE SANDIA'ÚVO

(Peteĩ techaukápe).

 

TENDAREKO:

Pyhare, ñasaindy pere pere. Huguávo: ojekuaa nunga yvyra guasu guasu. Yke akatúa gotyo: Ñanandyvai vaicha, ha tape po'i, tenonde guive hugua peve. Tape po'i rembe asu gotyo: Sandiaty korapy. Asu ha mbyte gotyo: sandia apu'a pu'a. Ro'yvy.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE'ÚVA.

KARAI CHORE.

PERURIMA.

SONSORIMA.

 

OJEI AOGUASU.

 

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oguapy tenondete. Tesape hesénte oguejy. Oñe'ẽ ñoha'ãngarechahakuérape:) He ningo pe sandia. Jaháva vointe sandia'úvo. Agã pe sandiaty ñanemba'e'ỹvape jahaiterei vove katu, noĩporãvéima kokuejára ku'áre. Karai CHore ningo oguereko voi isandiaty tape jehasaha ykére, ha oje'uetémarõ chugui oikóvo... (Oike akatúaguió Karai Chore, iponcho ñemonde, mboka ipópe). ...oújepi pyharekue Omañamimi upérupi. Sapy'ánte opyta oke umi oguapyhárupi, hakatu, katuetei ko'ẽ mboyve, ohojey hógape. (Ogue tesaepeha. Oguejy Omba'emombe'úva).

KARAI CHORE: (Ojere jere kokuére. Opoko mimijepi isandia'áre. Oma'ẽ ma'ẽ, oporohekaramoguáicha). Aipotamínte ou upe che sandia omondaitéva, ajokuái hagũa chupe ko che japepo retymangue. (Ojetepyso pyso. Hopehýi. Oho huguávo, asu gotyo. Oñembo'yhína, upéi oguapy. Ipahápe oñembyapu'a ha opyta oke).

PERURIMA: (Oike, tenonde akatúaguio, tape'i rupi. Iponcho ñemonde. Oma'ẽ pombea kokue gotyo. Oike Sonsorima hugua akatúaguio, ikarẽ karẽ oúvo). Amóa Sonso. (Sónsope:) Aníke reñemondyi tyvýra. Chénteko. (Oha'ã oñe'ẽmbegue nunga). Chehína Perurima.

SONSORIMA: (Hatã oñe'ẽ). ¡Moõpiko rehoreína!

PERURIMA: ¡Shiiiit! Mbeguevéna eñe'ẽ. Ajua'aína sandia'úvo Karai Chore kokuépe. Chemoĩrũpy ha jaraha heta porã.

SONSORIMA: Mba'épiko che ajapota, ko chekarẽmbáva.

PERURIMA: Anína rejepy'apy umívare, chéngo roipytyvõta. Ápe eguapy eñembope, che ra'arõ, tagueroja ñandéve, ha ágã jaguereko hetami vove ñamoĩ che pónchope ha jagueraha. Nde..., ha ágã... péicha hágui oúrõ kokuejára katu, ndaikatumo'ãi apyta roipytyvõhina; upéicharõ, avevéta ko'a gotyo, ha asẽvo korapygui, epóntema che apére jajogueraha hagũa óga gotyo.

SONSORIMA: Oĩma.

PERURIMA: (Ombota mbota sandiakuéra ha oipo'o ogueroja Sonsorima oĩhápe. Irundy rupi ogueroja rire, oipo'o peteĩ sandía'i). Kóva ko sandía tatu'i, aguapyta mante ha'u raẽ ha upéi aipo'ove peteĩmba'e rohóma hagũa. (Oheka ojoso hagũa ojoka). Ajuhusete ningo peteĩ takurúmba'e ajoka hagũa kóva. E. (Oma'ẽ karai Chore oĩha gotyo). Na'amo peteĩ. (Mbeguekatuete oñemboja ojoso hatã porã isandia Karai Chore akãre).

KARAI CHORE: (Opo. Osapukái. Omombo imboka). ¡Aaaah! ¡Aaaa! (Oñani Sonsorima oĩha gotyo).

PERURIMA: (Ho'a. Opu'ã. Oñani hugua gotyo). ¡Sandia pórango ra'e! (Osẽ).

KARAI CHORE: ¡Aaaa! ¡Aaaa! (Ohasávo kora ári rupi, oñetĩngaparo, Sonsorima ypyetépe).

SONSORIMA: (Opo Karai Chore apére). ¡Jaháke tyke'ýra!

KARAI CHORE: ¡Aaaa! ¡Aaaa! . (Ho'a ha opu'ã, ha Sonsorima ijapére. Osẽ yke akatúa gotyo. Parãrã oñehendu. Ojupi Omba'emombe'úva. Tesape hesénte oguejy).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: Ko'ãva kuéreje iko'ẽ itarova Karai Chore. Ko'áĝaite peve jeko oime, itarováva rógape, calle Lúnape. (Oñepyrũ oñemboty aoguasu).

Ha ãichako oikohína, sandia ñanemba'e'ỹva týpe ojehórõ ojeike. Opa. (Oike aoguasu kupévo).

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

 

12. DE CUANDO ACUMULABA EL CALOR DEL SOL

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Caminito curvado. Bosque. Surgente natural de agua. Yuyales al borde del camino. Temprano por la mañana. Rayos de sol filtrándose entre las hojas. Crudo invierno.

 

PERSONAJES:

RELATOR.

PERURIMÁ.

MUCHACHA 1.

MUCHACHA 2.

MUCHACHA 3.

 

ABRE TELÓN.

 

RELATOR: (Entra. Una única luz le ilumina. Se dirige al público). Dicen que se vinieron a vivir cerca de la casa de Perurimá, una señora con tres lindas hijas. Perurimá, inquieto, no sabía cómo acercarse a las chicas. Se moría de ganas. Dicen que era crudo invierno. Había un pocito, surgente de agua cristalina por ahí cerca... (Una luz ilumina el caminito al pozo. Se desplaza lentamente hasta el pozo. Ilumina un rato. Se apaga). ...donde cada mañana, un poco después de salir el sol, suelen venir las chicas a llevar agua. Una mañana, tras una noche de horrible frío, un poco después que el sol saliera... (Las luces hacen efecto de rayos de sol colándose entre las hojas. Baja Relator).

PERURIMÁ: (Entra por fondo, por el caminito del pozo. Mira de vez en cuando hacia atrás. Con mucho frío) ¡Ehhh! Están por venir. (Busca un lugar más soleado). Acá está bien. (Se desnuda totalmente. Se acuesta, boca arriba en el suelo. Abre las piernas y mira hacia el sol. Tiembla y retiembla de frío. Emite sonido monocorde, como si rezara). Mmn, sea. Mmm, sea. (Se oyen voces y risas de muchachas, acercándose).

MUCHACHA 1, 2 y 3: (Entran por caminito). ¡Hiii! (Se asustan. Quedan inmóviles los personajes. Nadie se mueve).

RELATOR: (Entra. Se dirige al público:). Dicen que antes, las chicas como ellas, llena de vida, nada sabían de "las cosas del mundo". (Hace un gran guiño). Y cualquier cosa que se les diga, creían. Ahora no se si seguiré mostrando este teatro; o cerramos acá y preparemos otra obra. (Espera la respuesta del público). Bueno, desarrollemos toda la representación. (Sale. Continúa la acción, los personajes).

MUCHACHA 1, 2 y 3: ¡ ¡Hiii! ! ¿Qué está haciendo don Perurimá ahí y desnudo, y con este frío?

PERURIMÁ: (Muy serio). ¡Shiii! Es demasiado feo lo que va a suceder.

MUCHACHA 1: Y, ¿qué es lo que va a suceder, don Peru?

PERURIMÁ: Anoche casi me congelé, y ya a la madrugada, mientras tomaba el mate, cuando estaba yo rezando y preocupándome, se oscureció toda la cocina, y escuché que me habló Dios. Y me dijo que esta noche hará mucho más frío, y quien no acumule el calor del sol morirán todos. Y he aquí que yo ya estoy acumulando.

MUCHACHA 1 y 2: ¿Y, qué nosotras podemos hacer, don Perurimá? No queremos morir.

PERURIMÁ: Y deben hacer tal como yo estoy haciendo.

MUCHACHA l: Rápido, chicas. A sacarnos la ropa y juntar el sol. (Se desnudan totalmente. Se acuestan boca arriba en el suelo. Abren las piernas y miran hacia el sol. Tiemblan de frío).

PERURIMÁ: ¡Ahhh!... (Se sienta, como para levantarse. Quedan inmóviles los personajes. Nadie se mueve).

RELATOR: (Entra. Se dirige al público:). No sé si seguiré mostrando este teatro o... (Espera la respuesta del público).

VOZ EN OFF: ¡¡Salga de ahí!!

RELATOR: Bueno, saldré y presenciemos toda. (Sale. Continúa la acción de los personajes).

PERURIMÁ: (Se levanta y camina alrededor de las chicas. De vez en cuando se agacha a mirar). No se llenarán de sol ustede.

MUCHACHA 1, 2 y 3: (Temerosas). ¿Y por qué, don Perurimá?

PERURIMA: Y, porque el sol que acumulan entra por un agujero y vuelve a salir por el otro agujero.

MUCHACHA 1: Y entonces, ¿qué podemos hacer, don Perurimá?, no queremos morir.

PERURIMA: Esperen. Para eso somos los vecino; para ayudarnos. Les voy a cerrar un agujero, de modo que junten bien el sol.

(Se arrodilla entre las piernas de Muchacha 1 y se acuesta encima. Luces se apagan y se encienden, se apagan y se encienden, se apagan y quedan encendidas).

PERURIMÁ: ¡Ahhh!...

(Pasa entre las pierna de muchacha 2. Se arrodilla y se acuesta encima. Luces se apagan y se encienden, se apagan y se encienden, se apagan y quedan encendidas).

PERURIMÁ: ¡Ahhh!...

(Pasa entre las pierna de muchacha 3. Se arrodilla y se acuesta encima. Luces se apagan y se encienden, se apagan y se encienden, se apagan y quedan encendidas).

PERURIMÁ: ¡Ahhh!...

(Se levanta y camina alrededor de la chicas. Se agacha a mirar).

PERURIMÁ: Aún sale un chiquitito el sol acumulado. Acérquense más y le voy a tapar bien de una vez, para que ya no salga ningún chiquitito.

(Se juntan Muchacha 1, 2 y 3. Perurimá se arrodilla. Luces se apagan y se encienden varias veces, luego quedan encendidas).

PERURIMÁ: ¡Ahhh!.., (Alza su ropa). Yo ya estoy lleno de sol, ya me voy a ir a mi casa. (Ya al salir).

MUCHACHA 1: ¡¿Va a estar en tu casa, don Perurimá?! ¡¡Si es que va a estar le queremos llevar a nuestra mamá, para que le tape su agujero y así juntar el sol!!

PERURIMA: ¡¡Voy a estar!! (Sale).

MUCHACHA 1, 2 y 3: Qué buen señor es Perurimá. (Empieza a cerrar el telón. Se apagan luces. Entra relator. Una única luz le ilumina).

RELATOR: ¡Terminó! (Retrocede tras el telón)

 

CIERRA TELÓN.

 

 

 

 

12. OMBYATÝRAMO GUARE KUARAHY

(Peteĩ techaukápe).

 

TENDAREKO:

Ykuarape jere guejy. Ka'aguy. Ykua. Ñanandy. Pyharevete. Kuarahy ohesape ñepyrũ yvyra rogue pa'ũ rupi. Araro'y.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE'ÚVA.

PERURIMA.

MITÃKUÑA 1.

MITÃKUÑA 2.

MITÃKUÑA 3.

 

OJEI AOGUASU.

 

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oike. Tesape hesénte oguejy. Oñe'ẽ ñoha'ãngarechahakuérape:) Ováñandeko Perurima róga ypýpe, peteĩ kuñakarai ha mbohapy imembykuña, iporã porãva. Peru nahendái. Ndoikuaái mba'éichapa ojáta hesekuéra. Itavýta. Ro'ýjeko umi árape. Oĩ peteĩ ykua'yvuporã upérupoi agũi... (Oguejy peteĩ tesape ykua rapére. Ou mbeguekatu ykua peve. Opyta'imi upépe. Ogue). ...ou jepiha umi kuñataĩ orahávo y, kuarahy osẽ riremi. Peteĩ ko'ẽme, ro'yeterei rire pyhare, pe kuarahy osẽ’yvatemirupihina... (Oguejy tesape pere pere. Oguejy Omba'emombe'úva).

PERURIMA: (Oike huguáguio, ykua rapére: Oma'ẽjepi hapykuévo. Iro'y). ¡Ehhh! Oupotaitemahikuái. (Oheka tesape oguejyporãmiẽha). Ápe oĩporã. (Oñemboi opívo vera. Oñeno ovayvávo, yvýpe. Oñakambype'a ha omaña kuarahy gotyo. Oryrýi, otaratata. Ongururu, oñembo'e ramoguaichahína). Mmmm, séa. Mmmm, séa. (Oñehendu Mitãkuñakuéra ñe'ẽ, opukajoárõ oúvo).

MITÃKUÑA 1, 2 ha 3: (Oike ykua rape rupi). ¡Hĩĩĩ! (Oñemondyihikuái. Opytapaite omba'apoha'ãngavakuéra. Avave nomýiri).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Ojupi. Oñe'ẽ ñoha'ángarechahakuérape:) Yma jeko, ãichagua mitãkuñakuéra, kyryĩ guasu guasu, mba'eve ndaikuaái umi "éhẽ éhẽgui". (Osavi tuichaporã). Ha oje'emíva chupekuérante voi oguerovia. Ko'ágã, ndaikuaái amombe'útapa peẽme pe oikova'ekue; térãpa ñambotynte ápe ha jahechauka ambué mba'e. (Oha'arõ ñoha'ãngarechahakuéra mba'épa he'i). Néĩ, tahechaukapa katu. (Oguejy. Oku'epajey omba'apoha'ãngavakuéra).

MITAKUÑA 1, 2 ha 3: ¡¡Hĩĩĩ!! Mba'éiko, karai Perurima, rejapohína pépe, ha péicha opívo, chakeko ro'y.

PERURIMA: (Ni ndopukavýi). ¡Chiiit! Ivaietereíngo pe oikotavahína.

MITÃKUÑA 1: Ha mba'e piko pe oikótava, karai Peru.

PERURIMA: Ange pyhare ningo cheratãmo'ã ha aje'i ko'ẽti jave, akay'uhapehína, añembo'e ha ajepy'apy jave, ho'a cherehe peteĩ pytũ, ha ahendu oñe'ẽrõ chéve Ñandejára. Ha he'i chéve ko pyharépe ro'yetereivétaha, ha omono'õ'ỹva guive kuarahy: omanombaitetaha. Ha peina ché amono'õma'aína.

MITAKUÑA 1 ha 2: Ha mba'éiko ore rojamiva'erã, karai Peru. Noromanoséingo.

PERURIMA: Ha pejapova'erã ko che ajapohaichaite.

MITÃKUÑA 1: Nde pya'éke ñañemboi ha ñambyaty kuarahy. (Oñemboihikuái opívo vera. Oñeno ovayvávo yvýpe. Oñakãmbype'ajoa ha omaña kuarahy gotyo hikuái. Oryryi, iro'yjoahikuái).

PERURIMA: ¡Ahhh!... (Oguapy opu'ã hagúa. Opytapaite omba'apoha'ãngavakuéra. Avave nomýiri).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Ojupi. Oñe'ẽ'ñoha'ãngarechahákuérape:) Ndaikuaái amombe'vétapa peẽme térãpa... (Oha'arõ ñoha'ãngarechahakuéra mba'épa he'i).

ÑE'É: ¡¡Eguejypy upégui!!

OMBA'EMOMBE'ÚVA: Taguejy mba'éna ha jahechapa. (Oguejy. Oku'epajey omba'apoha'ãngavakuéra).

PERURIMA: (Oñembo'y ha omaña maña Mitãkuñakuérare. Ojayvýjepi omaña). Napenerenyhẽmo'ãi kuarahýgui peẽ.

MITÃKUÑA 1, 2 ha 3: Mba'egui piko, karai Perurima. (Okyhyjehikuái).

PERURIMA: Ha pe kuarahy pembyatýva guive, oike peteĩ ikuaha rupi ha osẽjey ambue ikuaha rupi.

MITÃKUÑA 1: Ha mba'e piko, karai Peru, rojapomiva'erã upéicharõ; noromanoséi ningo.

PERURIMA: Peha'arõ. Ãvarã ningo ko ojoypýpe ñaime; ñañopytyvõ hagũa. Ambotýta peẽme pe peteĩ ikuaha, pembyatyporã hagũa kuarahy.

(Oñesũ Mitãkuña 1 rakãmby pa'ũme ha oñeno hi'ári. Tesapeha ogue ha hendy, ogue ha hendy, ogue ha opyta hendy).

PERURIMA: ¡Ahhh!...

(Ova Mitãkuña 2 rakãmby pa'ũme. Oñesũ ha oñeno hi'ári. Tesapeha ogue ha hendy, ogue ha hendy, ogue ha opyta hendy).

PERURIMA: ¡Ahhh!...

(Ova Mitãkuña 3 rakãmby pa'ũme. Oñesũ ha oñeno hi'ári. Tesapeha ogue ha hendy, ogue ha hendy, ogue ha opyta hendy).

PERURIMA: ¡Ahhh!...

(Opu'ã oguata guata. Ojayvy omaña).

PERURIMA: Osẽ gueteri michĩmi umi kuarahy imbyaty pyre. Pejave ojuehe ha tambotyporã mandi voi peẽme, anive hagũa osẽ ni míchĩmi.

(Ojave ojuehe Mitãkuña 1, 2 ha 3. Oñesũ chupekuéra Perurima. Tesapeha heta ogue ha hendy, upéi opyta hendy).

PERURIMA: ¡Ahhh!... (Ohupi ijao). Che, cherenyhẽma kuarahýgui, ahátama ógape. (Osẽ potávo).

MITÃKUÑA 1: ¡Reimetaikohína, karai Perurima, nderógape! ¡¡Reimetarõhína rogueraha hagũa ndéve ore sy; embotymi hagũa chupe avei ikuára ha tombyaty kuarahy!!

PERURIMA: ¡¡Aiméta...!! (Osẽ).

MITÃKUÑA 1, 2 ha 3: Imba'eporã karai Perurima.

(Oñemboty ñepyrũ aoguasu. Ogue tesapeha. Ojupi Omba'emombe'úva. Tesape hesénte oguejy).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: ¡Opa! (Oike aoguasu kupévo).

 

OÑEMBOTY AOGUASU.

 

 

13. DE CUANDO FUE CAPATAZ DE PARRALERA

(En un acto).

 

AMBIENTACIÓN:

Zona rural. Árboles. A izquierda: Techo galpón a modo de cocina; Alrededor de la fogata: cuatro silletas. Medio e izquierda: una parralera.

 

PERSONAJES:

RELATOR.

PERURIMÁ.

HOMBRE 1.

HOMBRE 2.

DUEÑO DE CASA.

 

ABRE TELÓN.

 

RELATOR: (Entra de fondo. Una única luz le ilumina. Arranca un racimo de uva y come) ¡Aaa! ... (Disfruta).

VOZ DE DUEÑO DE CASA: ¡Cómo quiero descubrir al infeliz, que cada noche se come mis uvas! (Se oye ruido de cosas que caen).

RELATOR: (Se asusta. Esconde tras de sí el racimo de uvas. Parado en la parte medio, frontal. Se dirige al público). Dicen que trabajaba Perurimá en una casa en cuyo patio había una linda parralera... (Se encienden luces).

PERURIMÁ: (Entra por izquierda) Dios echa el día para el trabajo... (Hace fuego y prepara el mate).

RELATOR: ...Las uvas totalmente maduradas...

HOMBRE 1 y 2: (Entran por izquierda, refregándose los ojos). Güenos día, Peru, ¿cómo amaneció?

PERURIMÁ: Güeno día, muy bien y ustede? Siéntense. Enseguida tomaremos mate.

RELATOR: ...Y el patrón...

DUEÑO DE CASA: (Entra por izquierda) ¡ ¡Cómo quiero descubrir al infeliz que cada noche se come mis uvas!! (Pata la silleta. Luego se sienta a esperar el mate).

RELATOR: Mejor me bajo de aquí. (Baja).

DUEÑO DE CASA: ¡Le he de pelar a garrotazo si llego a descubrir al ladrón que roba mi uva!

(Se apagan luces. Sale Dueño de Casa, por izquierda. Se encienden luces).

DUEÑO DE CASA: (Entra por izquierda). ¡¡Cómo quiero descubrir al infeliz que cada noche se come mis uvas!! (Patea la silleta. Luego se sienta a esperar el mate). ¡Le he de pelar a garrotazo si llego a descubrir al ladrón que roba mis uvas!

(Se apagan luces. Sale Dueño de Casa, por izquierda. Se encienden luces).

DUEÑO DE CASA: (Entra por izquierda) ¡¡Cómo quiero descubrir al infeliz que cada noche se come mis uvas!! (Patea la silleta. Luego se sienta a esperar el mate). ¡Le he de pelar a garrotazo si llego a descubrir al ladrón que roba mis uvas!

PERURIMÁ: Que tal, patrón, si esta noche duermo afuera y así vigilar tu parralera. Seré capataz por esta noche.

DUEÑO DE CASA: Está bien. Descubrí, por favor, al ladrón. Me tiene harto.

PERURIMÁ: Nosotro ya iremo a comenzar la tarea; demasiado rápido pasa la hora. (Sale por derecha con Hombre 1 y 2).

DUEÑO DE CASA: (Se asegura que los trabajadores se han ido. Mira al público con picara sonrisa). Je, je, je... (Sale por fondo)

(Se intensifica la luz. Suenan cantos de pequeñas cigarras. Decrecen las luces. Suenan cantos de cigarras grandes).

HOMBRE 1: (Entra con Perurimá y Hombre 2. Bajan las herramientas). Casi nos tomó la noche, amigos.

HOMBRE 2: Ya no queda para mañana. Tuvimos que terminar hoy.

PERURIMÁ: Dijo que a la hora que terminamos, nos pagaría.

DUEÑO DE CASA: (Entra por izquierda). Dijiste bien. Y he aquí lo que corresponde por su trabajo. (Paga). Mañana iré a verificar. Ahora, la parcela de terreno que está al pasar el arroyo también quiero que limpien.

PERURIMÁ: ¿Vamos a poner guardia, esta noche, por el ladrón de uvas, patrón?

DUEÑO DE CASA: Áa, esa también tenemo. Procuremos de descubrir quién me está rompiendo los huevos.

(Se apagan luces. Vuelven a encenderse, imitando un lindo plenilunio).

DUEÑO DE CASA: ¡A dormir, a dormir, a dormir!... ¡Que mañana no es día de juego!

(Salen todos por izquierda).

PERURIMÁ: (Entra por izquierda, trayendo un catre). Bien fuerte voy a dormir esta noche, al decir de aquel que queria robar. (Prepara su cama y se sienta a acomodar su arreador).

VOZ DE DUEÑO DE CASA: ¡Y yo mucho garrotearé a alguien, al decir de aquel dueño de casa!

PERURIMÁ: Bien, voy a dormir (Se acuesta y simula dormir).

(Se oyen sonidos de aves nocturnas, y otros).

DUEÑO DE CASA: (Entra por izquierda en semicuclillas. Se acerca a la cama de Perurimá; verifica que está durmiendo. Mira al público. Procura hablar en voz baja).

Éste ya es mío. (Trepa despacio y en silencio a la parralera y comienza a comer).

PERURIMÁ: (Se levanta silenciosamente, con el arreador en la mano. Se coloca bien y azota a Dueño de Casa). ¡¡Tú eres el ladrón!! (Sigue castigándole).

DUEÑO DE CASA: ¡Aaay! ¡Soy yo nomás! ¡Soy yo nomás!

PERURIMÁ: ¡Y vo so el ladrón! (Le azota muchísimas veces).

DUEÑO DE CASA: ¡Aaay! ¡Yo nomás, te digo!

PERURIMÁ: ¡Y Yo so el ladrón! (Y sigue azotando a Dueño de Casa).

DUEÑO DE CASA: ¡Aaay! (Cae). ¡Yo nomás! ¡Aaay!

PERURIMÁ: ¡Sí! ¡Y vo so el que le está robando a mi patrón su uva! (Le hizo rodar a arreadorazos. Y al correr, le da una patada en el trasero). ¡Te va a dejar la gana de robar la uva a mi patrón!

(Dueño de casa corre, sale por derecha. Perurimá se acuesta a dormir plácidamente. Se apagan luces).

RELATOR: (Sube. Una única luz le ilumina. Se dirige al público). Había sido que el dueño de casa estaba robando su propio parral. Le peló a arreadorazos su capataz. Recién cerca del amanecer volvió, con muchísimo recelo, a meterse a su dormitorio. Al día siguiente no se levantó. Culpó a una enfermedad. A veces enferma un buen arreador.

 

TELÓN RÁPIDO.

 

 

13. OIKÓRÕ GUARE PARRAL REREKUÁRÕ

(Peteĩ techaukápe).

 

TENDAREKO:

Okaháre. Yvyra pokã pokã. Asu gotyo: Ogaguy; Tataypype: irundy apykape. Mbyte ha akatúa gotyo: parralera.

 

OMBA'APOHA'ÃNGAVAKUÉRA:

OMBA'EMOMBE'ÚVA.

PERURIMA.

KARIA'Y 1.

KARIA'Y 2.

OGAJÁRA.

 

OJEI AOGUASU.

 

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oike huguáguio. Tesape hesénte oguejy. Oipo'o parral ha ho'u). ¡Aaa!... (He chupe).

OGAJÁRA ÑE'Ẽ: ¡Aikuaaseténgo mávapa pe che parral ho'upáva! (Pararã oñehendu).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Oñemondyi. Pya'e oñomi ikupépe parral aju. Oñembo'y tenondeté, mbytépe. Oñe'ẽ ñoha'ãngarechahakuérape:) Omba'apóndaje oikóvo, Perurima, peteĩ óga iparraléra porãvape... (Hendypa tesapeha).

PERURIMA: (Oike asúguio). Ñandejára oity ko'ẽ... (Ojatapy ha omoĩ ka'ayrã).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: ...Hi'ajupa jeko umi yva...

KARIA'Y 1 ha 2: (Oike asúguio, jesakyty kyty reheve). Mba'éichapa neko'ẽ, Peru.

PERURIMA: Iporãmínte ha peẽ? Peguapýpy. Jakay'u potaitéma.

OMBA'EMOMBE'ÚVA: ...Ha upe ipatrõ...

OGAJÁRA: (Oike asúguio). ¡¡Aikuaaseténgo mávapa pe che parral ho'upáva pyhare jave jepi!! (Opyvoi apykapére. Upéi oguapy tataypýpe).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: Taguejy mba'éna ko'águi. (Oguejy).

OGAJÁRA: ¡Aipiróva'erã tukumbópe aikuaa rei sapy'árõ che parral'uha!

(Ogue tesapeha. Osẽ Ogajára asu gotyo. Hendyjey tesapeha).

OGAJÁRA: (Oike asúguio). ¡¡Aikuaaseténgo mávapa pe che parral ho'upáva pyhare jave jepi!! (Opyvoi apykapére. Upéi oguapy tataypýpe). ¡Aipiróva'erã tukumbópe aikuaa rei sapy'árõ che parral'uha!

(Ogue tesapeha. Osẽ Ogajára asu gotyo. Hendyjey tesapeha).

OGAJÁRA: (Oike asúguio). ¡¡Aikuaaseténgo mávapa pe che parral ho'upáva pyhare jave!! (Opyvoi apykapére. Upéi oguapy tataypýpe). ¡Aipiróva'erã tukumbópe aikuaa rei sapy'árõ che parral'uha!

PERURIMA: Mba'épa ere, che patrõ, ko pyharépe akérõ okápe ha amaña maña ñandéve nde parralérare. Kapatáta che, ko pyharépe.

OGAJARA: Néĩ: Eikuááke ñandéve mávapa upe mondaha. ¡Che haruróma hína!

PERURIMA: Oréngo rohóma ramo'ã romongúi ysapy; pya'éko asaje hína. (Osẽ akatúa gotyo Karia'y 1 ha 2 ndive).

OGAJÁRA: (Oma'ẽ ohopámapa mba'apoharakuéra. Ojere omañapukavytie'ỹvai ñoha'ãngarechahakuéra oĩha gotyo). He, he, he... (Osẽ hugua gotyo).

(Hesakãmbave techaukaha. Oñehendu ñakyrã mbi'i. Ogue miẽ tesapeha. Oñehendu ñakyrã guasu).

KARIA'Y 1: (Oike akatúaguio Perurima ha Karia'y 2 ndive. Omboguejy hembipuru hikuái). Haimete ñanepytũ, chã.

KARIA'Y 2: Nañamohembyvéima ko'ẽrõrã. Ja'upaite ko árape voi.

PERURIMA: He'ingo kuri, jajapopáre ohepyme'ẽtaha ñandéve.

OGAJARA: (Oike asúguio). Añete ere. Ha kóina penerembiapo repy. (Ohepyme'ẽ). Ko'ẽrõ aháta ahecha. Pe ysyry mboypýrigua aipota avei pemopotĩmi chéve hina.

PERURIMA: Amangulláta piko parraral'uháre ko pyharépe, che patrõ.

OGAJARA: Upéa páko oime avei. Ñaha'ãkena jaikuaami chéve mávapa upe chemokangueróva oikóvo.

(Ogue tesapeha. Hendy jey, ñasaindyporãramoguáicha).

OGAJÁRA: ¡Jakéke, jakéke, jakéke!... ¡Ko'ẽrõ ndaha'éi valita ára hina!

(Osémba asu gotyo).

PERURIMA: (Oike asúguio, inimbe ijapére). Tuicha aketa'aina, he'íje aipo oporomondaseva'ekue. (Oipyso tupa parraleraguýpe ha oguapy omohu'ũ ijarreador).

OGAJáRA ÑE'Ẽ: ¡Ha che tuicha aporombyepotita'aína, he'ije óga jára!

PERURIMA: Take mba'e. (Oñeno oke gua'u).

(Oñehendu urukure'a ñe'ẽ, syinda ñe'ẽ, ha umícha).

OGAJÁRA: (Oike asúguio, oñembokaraperape. Oja Perurima rupa ypýpe ojapysaka oképahína. Omaña ñoha'ãngarechahakuéra gotyo. Oñe'ẽ'ñemi nunga). Kóva ja chemba'éma. (Ojupi mbeguekatuete parralérare ha oñepyrũ ho'u).

PERURIMA: (Opu'ã mbeguekatuete, tejuruguái ipópe. Oñemoĩporã ha oinupã Ogajárape)."¡¡Nde ha'e la mondaha!! (Ombojo'ajeýma chupe).

OGAJÁRA: ¡Aaaaái! ¡Chénteko! ¡Chénteko!

PERURIMA: ¡Ha nde ha'e pe mondaha! (Ombyepoti hetaiterei).

OGAJÁRA: ¡Aaaái! ¡Chénte, ha'éngo ndéve!

PERURIMA: ¡Ha nde ha'e pe mondaha! (Ombyepotivéntema chupe).

OGAJÁRA: ¡Aaaái! (Ho'a yvatégui). ¡Chénte! ¡Aaaái!

PERURIMA: ¡Hẽẽẽ! ¡Ha nde la che patrõ parral re'upáva reikóvo! (Ombyapajeréi harreadórpe. Ha oñanívo, opyvoi Ogajára revikua pa'ũre). ¡Ndere'uvéimavarã ágã che patrõ parral!

(Ogajára oñani, osẽ akatúa gotyo. Perurima oñenojey oke. Oguepa tesapeha).

OMBA'EMOMBE'ÚVA: (Ojupi. Tesape hesénte oguejy. Oñe'ẽ

ñoha'ãngarechahakuérape) Nimbora'e pe Ogajára voi upe oikóva oparral'u hína ra'e. Ombo'i chupe ikapata, harreadórpe. Ko'ẽmbota rupi ae ou mbeguekatuete oike ikotýpe. Upe hague ko'ẽme nopu'ãi. Aipo hasykatu jeko. Hasy voíko harreador rãi mbore.

 

PYA'E OÑEMBOTY AOGUASU. 

 

 

 

 

Para compra del libro debe contactar:

ARANDURÃ EDITORIAL

www.arandura.pyglobal.com

Asunción - Paraguay

Telefax: 595 - 21 - 214.295

e-mail: arandura@telesurf.com.py

 

 

Enlace al espacio de la ARANDURÃ EDITORIAL

en PORTALGUARANI.COM

(Hacer click sobre la imagen)

 





Bibliotecas Virtuales donde se incluyó el Documento:
ARANDURÃ
ARANDURÃ EDITORIAL
FOLKLORE,
FOLKLORE, TRADICIONES, MITOS Y LEYENDAS DEL P
IDIOMA
IDIOMA GUARANÍ - POESÍAS - MÚSICAS - ESTUDIOS...
LIBROS,
LIBROS, ENSAYOS y ANTOLOGÍAS DE LITERATURA PA



Leyenda:
Solo en exposición en museos y galerías
Solo en exposición en la web
Colección privada o del Artista
Catalogado en artes visuales o exposiciones realizadas
Venta directa
Obra Robada




Buscador PortalGuarani.com de Artistas y Autores Paraguayos

 

 

Portal Guarani © 2024
Todos los derechos reservados, Asunción - Paraguay
CEO Eduardo Pratt, Desarollador Ing. Gustavo Lezcano, Contenidos Lic.Rosanna López Vera

Logros y Reconocimientos del Portal
- Declarado de Interés Cultural Nacional
- Declarado de Interés Cultural Municipal
- Doble Ganador del WSA